úterý 14. dubna 2015

PŘÍSTUP KLADIVA aneb NEW IMAGE...

Strávil jsem nyní několik dnů hodnocením krásy na soutěži v make-upu. Konkrétně mezinárodním Mistrovství ČR v make-upu pro rok 2015. Říkám si už skoro 15 let, jak mne každý den znovu a znovu překvapuje krása žen a to, jak s ní ženy dovedou, promiňte mnohdy "blbě" zacházet. je mi to z pozice muže vlastně líto, když si uvědomuji, kam jsme ženy zahnaly. Ano, my muži jsme jim dali jen mužský svět, kde pro chuť a zájem po kráse žen, vlastně není mnoho místa. Jo, je mnoho chuti po vyvolání sexuální přitažlivosti, ale ta nespočívá jenom ve vnějším obalu. A mnoho žen se nechá zatlačit do kouta a tak trochu i do koita a pokouší se napodobovat trendy a vytvářet na sobě looky, až je z toho trochu jeden člověk trochu fucking. 


Opět sem si díky uplynulým dnům uvědomil, jak je krása důležitá a že je jistým druhem spirituality. Proto sem nazval to, co dělám Spiritual Image. Už nedělám bezduchou krásu. To protože spiritualita je uměním proměny. Naší duše, která se zjevuje na povrchu těla. Nedělám už nic násilím, aby sem přitesával subjekt jen podle daných pravidel. Jistě musím je umět a mám pro to, co dělám i pevný plán, ale život sám pevný plán nemá. Spíše se učím být pozorný. K tomu v jakém rytmu hrají mé dny. Moc jich nemáme. Ale to si většinou uvědomíme až později. A to, že se já i mí klienti učí pozornosti, nás vede k tomu, ještě hlouběji prožívat svou lidskou existenci a lépe vnímat to, čemu říkáme Boží skutečnost. S láskou. MZZ

PS: Je totiž daleko kreativnější vyjít z pečlivé a směřované 100% pozornosti, než se snažit na základě jen vlastní vůle. Lidé se příliš často snaží změnit život používáním vůle jako jakéhosi kladiva, které jim život stluče do přijatelného tvaru. Intelekt stanoví cíl a vůle nám pak život bohužel (a toto je jen můj osobní pohled) ne zformuje, ale zdeformuje, ale tím i náš život do žádané podoby. Záměrně používám i u ženské krásy slovo zdeformuje, protože s tím úzce souvisí, krása a vzhled promítá nitro člověka směrem ven jako projekční plátno. Ale přístup kladiva k posvátnosti lidské existence je hrubý a jen povrchní. Stejně jako naše image. Zrádně vás oddělí vašemu vlastnímu nitru a vy pak můžete mnoho let iluzivně bloudit na pouštích svých mechanicky přejatých, avšak vámi prožívaných a vykonávaných programů. Ty programy vám tam nacpe rodina a její "láskyplná" = nevědomá = ne-vidomá výchova. Výchova, která pro svou vlastní nevědomost = evoluční slepotu k druhým nevidí ani vaši vlastní krásu. I to, co považujete za krásné vám určí někdo jiný. 

Můžete pak zemřít hladem a touhou po kráse, po skutečné kráse, kterou jste si způsobily vy sami. Smrt z nadbytku povrchní krásy vzniká, když ji chybí duše. Jedině duše zná cestu vašeho osudu. Do vaší budoucnosti. Proto ji můžete důvěřovat. A pokud ji věříte, dovede vás tam, kde máte být. Co je důležitější, dá vám poznat dynamiku vaší cesty. Cesty k vašemu vnitřnímu světu. Pro ní, cestu samotnou, však žádná, obecně platná pravidla neexistují. Umožňuje vám jen, každému jednotlivě, jít. Jít hlouběji do svého srdce, skrze vaše smysly. A ano, poznání srdce vás a výše popsané jevy převyšuje. Nejde uchopit, aspoň ne hned a najednou. To protože pro vás vždy tvoří útočiště, abyste se neztratily v tom fiktivním duchovním světě, který pro vás vykonstruovala vaše vůle a váš intelekt. Vaše chuť soutěžit v kráse, pak odráží mnohem více než si všichni myslíme. Tak přeji všem soutěžícím, a to těm profi, kteří nám dělají radost v běžném životě, ulehčujíc nám ten denní úděl svou kreativitou, tak soutěžícím lidem běžného života, aby nikdy neztratily chuť po kráse. To nejkrásnější na nás všech je totiž ta touha. Ta touha ducha být vidět. S láskou. A tu je vždy lepší tvořit a vyjadřovat štětcem než kladivem, nemyslíte? MZZ