pátek 13. února 2015

Bezpodmínečné přijetí sebe samého

Řada z nás ví, že by měla bezpodmínečně milovat svoje partnery, děti nebo rodiče. A že jde dokonce bezpodmínečnou lásku vytvořit, i když ne vždy úspěšně.
Ale zkoušíme milovat bez podmínek i sami sebe?
Zamyslete se, jestli děláte něco z tohohle (já určitě ano):
  • Kritizuji svoje tělo
  • Mám pocit, že je pořád co zlepšovat
  • Cítím se provinile
  • Myslím si, že jsem nedisciplinovaný/á, líný/á a jsem nespokojený/á
  • Mám pocit, že nejsem dost dobrý/á
  • Bojím se, že něco pokazím, protože nejsem dost dobrý/á
  • Vidím se jako ošklivější než jsem
  • Mám provinilý pocit, když se mi nedaří
U většiny z nás pořád dole v koutku leží pocit, že nejsme dost dobří. A tak chceme být lepší, v lepší kondici nebo šikovnější. Nemyslíme na to příliš často, ale stále to tam někde v pozadí.
Co kdybychom přejali bezpodmínečnou lásku i na sebe? Co kdybychom se na sebe pořádně podívali, na naše tělo, myšlenky, pocity, reakce a řekli: „Jsi naprosto ok. Jsi v pořádku?“
Byla by to pro vás úplně jiná zkušenost? Dokázali byste přijmout každou vaší část, tak jak je, aniž byste cokoli potřebovali měnit?
Vím, co většina lidí řekne: „Ale co je špatné na tom, že se chceme zlepšovat, že chceme věci posunout dál? Není to právě špatný pocit, co nás motivuje ke změně?“
Ano. Může nás to motivovat. Může to ale být i na překážku: lidé, kteří si myslí, že jsou tlustí, mají mnohem větší tendence jíst nezdravě a necvičit, protože vnímají sami sebe jako tlusté. Budou se cítit špatně, a proto se budou uklidňovat jídlem, alkoholem, cigaretami, televizí nebo internetem.
Co kdybyste místo toho sami sebe milovali, i svoje tlusté tělo, prostě všechno? Co kdybyste zbožňovali svoji lenost a vše okolo? Co kdybyste milovali všechno ošklivé a neschopné a zlé, společně s krásným, úžasným a hodným?
Chování člověka, který se miluje…bude často vycházet z jeho lásky. Bude cvičit jógu, půjde na procházku s kamarádem po práci, dá si něco zdravého jako fazolky, zeleninu, oříšky, bobulky jako víno, mango, avokádo. Zamedituje si, vypije zelený čaj…to je chování, které vychází z lásky.
Přijetí není stagnace. Stejně se budete měnit. Změně se nevyhnete. Otázkou zůstává, jestli ta změna bude vycházet z přijetí a lásky, nebo z nepřijetí a nespokojenosti. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.